Aktuální situace EED: Implementace směrnice o energetické účinnosti se odkládá

Novela evropské směrnice o energetické účinnosti (č. 2018/2002) měla být  implementována do právních řádů členských států 25. června 2020 a z části do 25. října 2020. Termín nebyl ze strany České republiky dodržen a správci bytového fondu tak čekají na to, jakým způsobem a v jakém rozsahu budou požadavky směrnice přeneseny do naší legislativy. Jaká je aktuální situace?

Problematika povinnosti průběžného poskytování informací

Poskytovatelům služeb je v § 8a zákona č. 67/2013 Sb. dána povinnost následně po instalaci dálkově odečitatelných indikátorů či měřidel průběžně poskytovat příjemcům služeb  informace o aktuální spotřebě. Tyto informace mohou být příjemci služeb poskytnuty formou dálkového přístupu na portál, kde budou včetně všech dalších náležitostí uvedeny. „Problém nevidíme v povinnosti zřízení portálu a samotném zpřístupnění informací, ale v nesmyslné povinnosti opakovaně každý měsíc prokazatelně informovat příjemce služeb o možnosti náhledu na portál. Jaký způsob vyrozumění bude považován za prokazatelný? Písemně? Prostým či doporučeným dopisem? Elektronickou zprávou na ověřenou e-mailovou adresu?” říká Martin Hanák ze Svazu českých a moravských bytových družstev a dále dodává: „Konstatujeme, že příjemci služeb nemají povinnost sdělovat poskytovateli služeb elektronické adresy, navíc ještě ověřené. Pro právníky je jediný prokazatelný způsob vyrozumění doporučený dopis. To však při měsíční frekvenci vnímáme jako velmi neekonomické chování a nakládání s finančními prostředky.”

Vyúčtování spotřeby tepla a vody

Změny se dotknou i vyúčtování, do kterého přibudou nové informační povinnosti, přičemž vyhláška č. 269/2015 Sb.v § 6 stanoví rozsah náležitostí, které je poskytovatel povinen opakovaně uvádět v rámci pravidelných vyúčtování. „Mnohé z těchto náležitostí jsou v čase konstantní, příjemce služeb s nimi nepracuje a ve vyúčtování jsou nadbytečné a pouze ho znepřehledňují,” upozorňuje Hanák.

Řešením by podle Svazu českých a moravských bytových družstev bylo zřízení institutu evidenčního listu služeb, ve kterém by mimo přehledu všech služeb poskytovaných příjemci služeb poskytovatelem služeb byly také uvedeny všechny povinně a opakovaně sdělované náležitosti dle požadavku § 8a zákona a § 6 vyhlášky. Pokud by poskytovatel služeb tento evidenční list služeb předal příjemci služeb, mělo by se za to, že došlo k naplnění požadavků uvedených ustanovení zákona a vyhlášky a uvedené náležitosti by z pravidelného vyúčtování mohly být vypuštěny.

Čtěte také:  Profesionální předseda SVJ v Praze a v okolí

Vyšší provozní náklady

Evropská směrnice stanoví, že výše uvedené povinnosti platí v případech, kdy jsou smysluplné, tzn. že jsou technicky proveditelné a nákladově efektivní. Povinnosti měření je však dána bez výjimky všem, tedy i v případech domů splňujících či blížících se k pasivnímu nebo výrazně nízkoenergetickému standardu nebo domů, kde nemají smysl (např. požadavek dálkových odečtů v malých 4, 6 či 8 bytových domech, kde si správu včetně rozúčtování služeb provádí samostatně). Pracovníci družstev se navíc skepticky vyjadřují k předpokladu, že se chování uživatelů bytů ve věci spotřeby teplé vody a tepla na vytápění bude výraznějším způsobem řídit dle průběžných (měsíčních) informací o aktuálních spotřebách, a obávají se provozních nákladů, které bude nezbytné vynakládat na zajištění informačního systému. „Nejsou žádné očekávatelné finanční úspory, které by související náklady zdůvodnily. Tato průběžná informovanost bude zcela jistě ‚rozúčtovatelskými‘‎ firmami zpoplatněna. Dle našeho stanoviska je proto vhodné, aby naše legislativa vydefinovala způsob posouzení nákladové efektivity a smysluplnosti provedení požadovaných opatření,” uzavírá Martin Hanák.

2 Comments
  1. Ladislav Laker 2 měsíci ago

    Martin Hanák ze Svazu českých a moravských bytových družstev se domnívá, že vznikne “nesmyslná povinnost opakovaně každý měsíc prokazatelně informovat příjemce služeb o možnosti náhledu na portál”.

    Je tomu ovšem jinak.

    Ze znění návrhu zákona by se skutečně mohlo zdát, že taková povinnost je poskytovateli služeb uložena. Zákon je však třeba vykládat nejen s přihlédnutím k jeho doslovnému znění, nýbrž zejména e ratione legis, a z hlediska zdravého rozumu. Povinnost vyrozumět příjemce služeb o možnosti dálkového přístupu musí být splněna pouze jednou. Počítá se nepochybně s tím, že příjemci služeb mají rozum průměrného člověka (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb.) a že tedy i po uplynutí jednoho měsíce udrží v mozku informaci, kterou již jednou prokazatelně obdrželi. Proto není nutno aby SVJ či družstvo plnilo tuto povinnost opakovaně ad nauseam.

    Lhůty uvedené v ustanovení § 8a se bezpochyby uplatní při změně v osobě příjemce služeb; nový příjemce musí být prokazatelně vyrozuměn o možnosti dálkového přístupu, a to ve lhůtách podle odstavců 1, 2 a 3. Ostatně nelze přehlédnout, že k vyrozumění příjemce služeb může dojít i jiným způsobem, například uvedením této informace ve stanovách SVJ, případně v nájemní smlouvě (u bytového družstva).

    Druhý omyl Martina Hanáka spočívá v tom, že se (nesprávně) domnívá, že příjemcům služeb musí být každý měsíc doručována úplná vyúčtování příslušné služby (s kompletním obsahem podle vyhlášky č. 269/2015 Sb.). Není tomu tak. Podle ustanovení § 8a navržené novely zákona č. 67/2013 Sb. platí, že poskytovatel služeb je povinen doručit příjemci služeb informace o jeho skutečné spotřebě tepla a informace o spotřebě společně připravované teplé vody. Pojem “skutečná spotřeba” je v zákoně definován jako rozdíl měsíčních stavů vodoměru, a indikátorů (s případnou úpravou náměrů indikátorů podle předem stanovených korekčních koeficientů). Jde tedy pouze o číselné údaje (která si ostatně vlastník bytu může na přístrojích přečíst a odečíst sám). Z uvedeného plyne, že zákon se nezmiňuje o žádném “měsíčním vyúčtování”. Názor Martina Hanáka tedy nemá oporu v navržené právní úpravě.

    Je možno souhlasit s třetí částí článku, ve které je upozorňováno na nákladovou neefektivnost měsíčního informování příjemců služeb.

  2. Martin Vrba 2 měsíci ago

    Nejsem si jist, zda přispěvek p. Lakera reaguje na článek – existence zákona 67/2013, starého 7 let zřejmě neřeší požadavky evropské směrnice. Proto se očekává nová úprava. Bylo by pochopitelně ideální, kdyby řešením bylo upřesnění, že splněno je tím, že bydlící zná odečty měřidel. Obávám se, že to tak ale nebude – požadavek je přeci na znalost ceny za teplo.
    A řekněme si upřímně – z pohledu na měřič tepla (at už indikátor na radiátoru, nebo kalorimetr na vstupu do bytu) nikdo není schopen odhadnout cenu, která z nich bude spočítána. Jde o poměrové ukazatele v celkem složitém výpočtu (teplo, základní a poměrná část, limity pro odchylky, …. )

Leave a reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Log in with your credentials

Forgot your details?