Refinancování hypotéky a poplatek za její splacení během fixace. Co změní návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru?

Návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje pro klienty na první pohled nepříliš přívětivou novinku. Pokud by se totiž dlužník rozhodl hypotéku splatit v průběhu fixace, může mu banka v některých případech naúčtovat poměrně vysoký poplatek. Cílem je předejít hypoteční turistice, která by ve výsledku mohla úvěry na bydlení prodražit. Novela ale současně rozšiřuje možnosti, jak hypotéku splatit bez sankcí. Pokud novela zákona o spotřebitelském úvěru projde parlamentem, nové podmínky by měly platit od 1. ledna 2024 a vztahovat se na všechny úvěry na bydlení, včetně těch, které byly sjednány dříve.

Mimořádná splátka hypotéky

Mimořádná splátka hypotéky během trvání fixace byla ještě v nedávných letech hodně drahá. Sankce mohla být klidně 10 % z výše splacené částky nebo 5 % za každý rok do konce fixace apod., takže to klienta mohlo přijít i na stovky tisíc korun.

Nějaké omezení takových drakonických pokut tedy bylo na místě a legislativa v roce 2016 stanovila, že v případě předčasného splacení spotřebitelského úvěru má věřitel právo na náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů vzniklých v té souvislosti. Co se dá zahrnout pod tento pojem, ale nebylo dlouho jasné a přístup bank byl nejednotný.

„Až výklad České národní banky dal jasné vodítko a účelně vynaložené náklady prakticky zredukoval řádově na stokoruny,“ připomíná David Eim, místopředseda představenstva Gepard Finance. „Přestože výklad centrální banky je správný, z podkladů, které doprovázely schvalování aktuálně platného znění zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že zákon byl v tomto ohledu zamýšlen jinak,“ dodává David Eim, který je přesvědčen o tom, že nedávno schválený návrh novely se pouze snaží napravit to, co mělo být od začátku ošetřeno a bylo skutečným záměrem zákonodárce.

Co podle novely spotřebitelského zákona může zahrnovat poplatek za splacení hypotéky během fixace?

Nová legislativa tak nic nemění na tom, že banka má při předčasném splacení v průběhu fixace právo na úhradu účelně vynaložených nákladů. Upřesňuje však, co lze do účelně vynaložených nákladů zahrnout. Kromě administrativních nákladů, které jsou zastropovány na 1000 Kč, si banka může naúčtovat i tzv. úrokový rozdíl. Ten je dán rozdílem mezi tzv. smluvním úrokem (úroky, které by klient uhradil do konce fixace) a tzv. referenčním úrokem. Referenční úrok znamená úroky, které by klient uhradil do konce fixace, pokud by jeho úvěr byl úročen referenční sazbou, kterou určí ČNB.

Čtěte také:  ​Přemýšlíte o rekonstrukci nebo koupi nového bytu? Jak to udělat co nejvýhodněji?

„V praxi by to znamenalo, že pokud budou sazby na trhu vyšší než sazba klienta u jeho hypotéky, zaplatí při předčasné splátce pouze administrativní náklady. Rozdíl mezi smluvním a referenčním úrokem totiž bude záporný, a tedy se neuplatní. Kladný bude úrokový rozdíl v případě, že sazby na trhu budou nižší. Maximálně však lze uplatnit účelně vynaložené náklady do výše 2 % z objemu mimořádné splátky,“ vysvětluje David Eim.

Účelně vynaložené náklady, jak je definuje návrh novely zákona, se tak mohou vyšplhat klidně na desetitisíce korun. Přesto se může refinancování hypotéky v průběhu fixace vyplatit. A to i v situaci, kdy aktuální tržní podmínky budou oproti fixovaným výhodnější jen velmi málo, což je dáno fixním limitem 2 % z objemu bez ohledu na dobu zbývající do konce fixace. „Čím delší doba do konce fixace, tím menší snížení sazeb na trhu bude impulzem pro refinancování hypotéky,“ podotýká David Eim, který rovněž připomíná, že hypotéku lze nadále doplatit na konci fixace bez poplatků, každoročně je též možné splatit až čtvrtinu úvěru zdarma a existuje i řada situací, kdy může být úvěr jednorázově doplacen bez sankcí i během fixace. Novela zákona tento okruh dále rozšiřuje o případy vypořádání společného jmění manželů při rozvodu a prodej nemovitosti po dvou letech od její koupě.

Fixace úrokové sazby

Běžný klient nepotřebuje spekulovat na pokles sazeb, nýbrž stabilitu, aby mohl v klidu splácet a plánovat do budoucna. A to fixovaná sazba umožňuje lépe než variabilní. „Hypotéky, které lze zdarma splatit kdykoliv, samozřejmě existují. Jsou to právě ty s variabilní sazbou. Využívají se ale málo, protože i když klient může při poklesu sazeb ušetřit, málokdo je schopen akceptovat riziko, že s jejich růstem mu ihned poroste i splátka hypotéky,“ říká David Eim a dodává, že stav, kdy by každý mohl refinancovat hypotéku kdykoliv se mu zachce, by prakticky byl velmi podobný hypotékám s variabilní sazbou. Ovšem s tím rozdílem, že klient by byl fixací jištěn proti růstu sazeb, současně by však mohl kdykoliv přejít na nižší sazbu.

Čtěte také:  Jak si v létě užít pohodu na balkóně a lodžii

A to je podle Davida Eima špatně nejen pro banky, ale i pro klienty. „Garantovat klientovi neměnnou sazbu na dané období fixace představuje pro banku určité náklady na zajištění potřebných finančních prostředků. Pokud klient takový úvěr při poklesu sazeb doplatí, banka sice může vrácené peníze, ze kterých neinkasovala předpokládaný úrok, opět půjčit. Vzhledem k poklesu sazeb ale logicky s nižším úrokem, a tedy se ztrátou,“ vysvětluje David Eim. „Riziko, že klienti mohou během fixace kdykoliv odejít se tak nutně musí promítnout v cenotvorbě – banky se nějak musí zajistit proti těmto ztrátám. To může znamenat vyšší úrokové sazby – zejména u delších fixací – i větší preferenci hypoték s variabilními sazbami, kde nejsou klienti nijak jištění proti úvěrovému riziku,“ dodává David Eim.

Napsat komentář