Pronajímatelé bytů se někdy brání tomu, aby si jejich nájemci v dané nemovitosti zřídili trvalý pobyt. Obvyklým důvodem jsou obavy z exekuce vybavení bytu. Lze přepis trvalého bydliště zakázat v nájemní smlouvě? Potřebují nájemci k přepisu trvalého pobytu svolení majitele?
K čemu je dobrý trvalý pobyt v bytě?
Znají to snad všichni, kteří si někdy hledali nové bydlení. Poznámka „bez možnosti trvalého pobytu“ se objevuje u překvapivě velké části nabídek a lidem tak značně komplikuje výběr nového bydlení. Mít trvalý pobyt přihlášený v místě, kde nájemce skutečně bydlí, je totiž praktické hned z několika důvodů. Usnadňuje například komunikaci s poštou a úřady, přihlášení dětí do místních školek a škol, přihlášení k praktickému lékaři v dané lokalitě, získání sociálních dávek, příspěvku na bydlení, možnost volby v okrsku nebo možnost rezidentního parkování.
Obavy u pronájmu bytů vyvolávají především exekuce
Proč se tedy pronajímatelé často umožnění přepsání trvalého pobytu nájemce brání? Jednoduše se obávají pohybu vykonavatelů rozsudku v bytě, a především pak exekuce nájemce. V takovém případě se totiž exekutoři nejčastěji řídí adresou trvalého pobytu a na tuto adresu také vyrážejí zabavit majetek nájemce. Přestože nemovitá věc majitele je chráněna, neboť je v katastru nemovitostí psána na něj, vybavení bytu exekutor zabavit může.
Jak se vyhnout exekuci?
„Této hrozbě se bohužel nikdy nedá zcela vyhnout. Majitelé přesto mají několik možností, jak dopady exekuce na majetek nájemce zmírnit či jim alespoň částečně předejít. Předně je důležité podepsat s nájemci předávací protokol, na němž budou všechny položky vybavení bytu sepsány a ideálně i vyfoceny,” radí Štěpán Smoleja, vedoucí právního oddělení společnosti UlovDomov.cz, která poskytuje službu Ideální nájemce pro pronajímatele bytů.
„Pronajímatelé by si rovněž měli uchovávat účtenky od vybavení bytu, díky nimž lze později prokázat jeho vlastnictví. Možností je rovněž pronajímat byt bez vybavení. V neposlední řadě by si majitelé bytu měli pravidelně kontrolovat, zda nájemce není v exekuci. S tím jim pomáhá například i náš jednoduchý nástroj na prověření rizikovosti osob,“ dodává Štěpán Smoleja.
Zákaz trvalého pobytu ze strany pronajímatele není platný
Navzdory zažitému přesvědčení pronajímatelů však majitelé bytu převod trvalého bydliště svým nájemcům zakázat nemohou, respektive tento zákaz jim nebude nijak platný. „Pronajímatelé se často domnívají, že mohou zápisu trvalého pobytu zabránit, případně že jej mohou kdykoliv sami zrušit. Není tomu tak. Nájemce s platnou nájemní smlouvou nepotřebuje od majitele bytu svolení ke zřízení trvalého pobytu v pronajatém bytě. Při zřízení trvalého pobytu – neboli trvalého bydliště – tak nehraje prim pronajímatel, nýbrž nájemce a úřady,“ vysvětluje Štěpán Smoleja s tím, že České úřady mají povinnost trvalý pobyt zaevidovat dokonce i v případě, že majitel bytu svůj nesouhlas zanesl do nájemní smlouvy.
Získat trvalý pobyt v družstevním bytě a ve spolubydlení je složitější
Bez souhlasu majitele bytu se pro získání trvalého pobytu neobejdou ti, kdo žijí ve spolubydlení nebo družstevním bytě a mají status podnájemce. V takovém případě je totiž souhlas majitele skutečně potřeba. „Pokud majitel bytu s trvalým pobytem souhlasí, je nutné s sebou na úřad přinést také podnájemní smlouvu a úředně ověřené písemné potvrzení majitele o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého bydliště. Případně stačí, aby majitel zašel na úřad s podnájemcem a souhlas ústně potvrdil,“ uvádí Štěpán Smoleja.
Autor článku sice píše zpočátku správně o trvalém pobytu, ale v závěru použil TŘIKRÁT nesmyslný pojem “trvalé bydliště”.
Neexistuje nic, co by se nazývalo “trvalé bydliště”. Existuje pouze pojem “bydliště”, a ten je definovaný v § 80 občanského zákoníku. A samozřejmě bydliště nemá naprosto žádnou spojitost s trvalým pobytem. Článek tedy obsahuje chyby, které jej činí nesrozumitelným a mohly by čtenáře uvést v omyl.
Děkujeme za upozornění, je již opraveno