Blíží se doba temna? Normou stanovená míra oslunění bytu už přestává platit

Dostatek denního světla v bytě patří mezi nejdůležitější požadavky na bydlení. Informace, že končí norma na proslunění bytů, proto může vyvolávat určité obavy. Vždyť se říká, že kam nechodí slunce, chodí lékař a žít v kobce by se nikomu z nás nechtělo.

Na oslunění s metrem a hodinkami

V první řadě si musíme ujasnit, že norma na proslunění bytů se vztahovala k oslunění, nikoliv ke světelným podmínkám. Tento zcela nesystémový a v Evropě ojedinělý předpis na oslunění stanovoval, že 1. března musí sluneční paprsky dopadat na třetinu podlahové plochy bytu po dobu 90 minut. Architekti kvůli tomu musí bytové domy mnohdy velmi výrazně tvarově uzpůsobit jen proto, aby tento požadavek splnili. Přitom současně platná norma na denní osvětlení zaručuje, že všechny pobytové místnosti musí mít okna a nově by jejich velikost neměla být menší než 10 % podlahové plochy. To samozřejmě většina moderních novostaveb bohatě splňuje nebo dokonce překračuje. Proto Rada hlavního města rozhodla, že tuto kontroverzní a překonanou normu pražských stavebních předpisů novelizuje.

O světlo v bytech nepřijdeme

„Není třeba se obávat, že by se touto změnou Pražských stavebních předpisů měla změnit kvalita bytových novostaveb. Kromě oslunění řeší kvalitu života v novostavbách z hlediska světla totiž také již platná norma pro denní osvětlení bytu,“ vysvětluje rezidenční stavitel Dušan Kunovský.

Autor Pražských stavebních předpisů, architekt a urbanista Pavel Hnilička upozorňuje, že proslunění bytů je jedna z kvalit, které je třeba brát v úvahu při návrhu obytné stavby. Rozhodně však není nejdůležitější. Například logická orientace bytu v rámci konkrétního prostředí místa (do ulice / do zahrady atp.) je pro kvalitu bydlení mnohem podstatnější než orientace ke světovým stranám. „Míra prostupu slunečního záření do bytu má být osobní volbou, a nikoli povinností stanovenou obecně závazným právním předpisem,“ dodal.

Dříve přepych, dnes samozřejmost

Norma na oslunění bytů má zcela jistě kořeny v lidové moudrosti moudrosti ‚kam nechodí slunce, tam chodí lékař‘. Toto rčení vzniklo někdy v první polovině 19. století, kdy v dravé industriální éře lidé často bydleli ve vlhkých bytech se sporadickým lokálním vytápěním, téměř bez oken, natož potom se slunečním osvitem. „Je potřeba připomenout, že hodně věcí od toho expanzivního 19. století se změnilo. Souhrnně řečeno, byl prostě čas odstranit ze stavební legislativy jeden předpis, který byl již dávno překonán vývojem životního stylu a jeho standardů,“ upozorňuje architekt Josef Pleskot.

0 reakcí

Reagovat

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Přihlásit s uživatelskými údaji

Zapomněli jste heslo?