Pane Mojzíku, také jste se úvodním dotazu zeptal: Co je se považuje za kritérium, zda osobu užívající byt považovat za “trvalou” nebo “občasnou”?
Raději znovu zdůrazním, že při stanovení počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb se nerozlišuje nějaká “trvalost” ani “občasnost”.
Jak už jsem napsal, hloupí zákonodárci ani autoři zákona č. 67/2013 Sb. neznají občanský zákoník, proto použili pro časový údaj nesprávně pojem “dva měsíce” namísto správného označení “60 dnů v roce”. Že to bylo míněno právě takto lze dovodit z nedávné novelizace zákona č. 67/2013 Sb., do které byla nově přidána třetí definice počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb:
- osoby, u nichž lze mít za to, že mohou užívat byt, je-li užíván k jinému účelu než k zajištění bytových potřeb, po dobu v souhrnu přesahující 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.
Výrazem “v souhrnu” dali popletení zákonodárci nepřímo najevo, ze vůbec nemají na mysli nepřetržité dvouměsíční užívání (doba plynoucí bez přerušení od kalendářního data D1 do kalendářního data D2), ale že ve skutečnosti je třeba sčítat dohromady i kratší doby užívání v průběhu celého zúčtovacího období. Připouští se samozřejmě i odhad (např. 50% osoby se započte, pokud dítě je ve střídavé péči rozvedených rodičů).
Možná by Parlament České republiky měl uspořádat oslavný ohňostroj, až poslanci a senátoři jednou pochopí počítání času podle občanského zákoníku.
Nahrávání ...