Pane Mojzíku, ptáte se na kriterium pro určení počtu osob rozhodných pro hrazení služeb.
V první řadě musím předeslat, že příslušný zákon (67/2013 Sb.) sepsali hlupáci, a další skupina hlupáků jej schválila (200 poslanců a 81 senátorů). Zákon totiž stanoví počet osob rozhodných pro rozúčtování služeb naprosto nesmyslným a nepoužitelným způsobem.
Podle § 2 písm. g) zákona platí, že pro účely tohoto zákona se rozumí (…) osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb (…) vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období (…).
Podle znění zákona by se tedy měly započítat pouze osoby, které “žijí v jednotce”, přičemž se neví co tento pojem znamená. Nikdo to neví. Starší výklady (před rokem 2014) shodně dovodily, že společné žití v žádném případě neznamená společné bydlení v jediném bytě. Viz výklad, který ohledně rozúčtování nákladů na vodu zastával RNDr. Pavel Punčochář, CSc., vrchní ředitel sekce vodního hospodářství MZe ČR.
Autorům zákona č. 67/2013 Sb. navíc zcela ušlo, že napsali nesmysl i z jiného důvodu. Podle § 605 občanského zákoníku platí, že konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.
Takže ty osoby by musely “žít v jednotce” po dobu alespoň 2 měsíce nepřetržitě, aby se započítávaly pro hrazení služeb. Například přijede-li 16.2. 2022, pak rozhodný den pro dovršení dvouměsíční doby připadne na den 16.04.2022. Jestliže osoba si “sbalí kufry” například dne 15.04.2022, pak nebyla naplněna doba dvou měsíců. A pak za týden přijede znovu, opět na necelé dva měsíce… Je jasné, že takto to zákonodárce nemohl mínit. Skutečné přijímání služeb se nedá počítat na celé dvouměsíční intervaly.
Nezbývá než podat výklad zákona v rozporu s jeho zněním: Hloupí zákonodárci zjevně mínili nikoliv dva měsíce “v kuse”, nýbrž měli nejspíše na mysli dobu v souhrnu delší než 60 dnů v průběhu celého zúčtovacího období. To už má jakousi logiku, a takto se dají podchytit i kratší opakované pobyty.
- Například přijíždí-li student pravidelně na víkendy domů, jde o 104 dnů v roce: Tuto osobu je třeba započítat jako příjemce služeb v rozsahu 104/365 = 0.285 osoby ročně.
- Pokud by osoba pobývala v bytě u vlastníka pouze během víkendů 1krát za 14 dnů, šlo by v souhrnu o 52 dnů v roce, což je pod hranicí 60 dnů. Proto vlastník bytu nemusí tuto osobu vůbec nahlašovat, ani za ni nic nehradí na službách.
Záleží tedy na tom jak často Váš syn pobývá v bytě (a čerpá zde služby). Rozhodovat by se tedy mělo rozumně podle přibližného počtu dnů v roce kdy pobývá doma. Určitě ne podle počtu celých dvouměsíčních intervalů, jak je nešikovně uvedeno v zákoně.
Nahrávání ...