Odpověď na: Co mohu napsat do inzerátu na pronájem

Autor úvodního dotazu zde napsal  dne 29.04.2021:

• “Rád bych se poradil o tom, co mohu napsat do inzerátu na pronájem o byt.  Právně – je to veřejná nabídka na inzertním servu, je tedy jasné že z ní nemohu nikoho vyloučit i když to podávám jako soukromá osoba, četl jsem precedensy ze soudů. [Z]de je dané že z veřejné nabídky nemohu veřejně nikoho odmítnout. [D]oma si mohu odmítnout koho chci.”

Nic z toho co napsal tazatel neplatí v České republice!  Nedávný nález Ústavního soudu II. ÚS 3212/18 ze dne 19.04.2019 překvapivě určil, že poskytovatel služby “ubytování” nemusí ubytovat každou osobu bez rozdílu, nýbrž že si může vybírat zákazníky například podle jejich politických názorů. Že je oprávněn “kádrovat” zájemce o ubytování. Že může odmítat hosty, kteří nepodepíší prohlášení odsuzující stát jehož jsou občany.

V roce 2014 zjistila Česká obchodní inspekce, že ostravský hotel Brioni odmítá ubytovat občany Ruska, pokud nepodepíšou prohlášení odsuzující okupaci Krymu Ruskou federací. Toto oznámení bylo vyvěšeno na vstupních dveřích. Hotel dostal  pokutu za diskriminaci zákazníků, která byla potvrzena soudem. Ústavní soud však teto judikát zvrátil.

Podle Ústavního soudu toto jednání nebyla diskriminace, ale vyjádření názoru, na což má podnikatel právo. Podnikatel má – podle ústavních soudců Vojtěcha Šimíčka a Kateřiny Šimáčkové – právo odpírat službu některým zákazníkům (například na základě jejich politického přesvědčení, osobních názorů a postojů). Prý se nejedná o diskriminaci, jestlize odmítnutý zákazník má možnost obstarat si shodnou službu jinde.

Ústavní soud vyšel z toho, že kapacita ubytovacích služeb v Ostravě umožňovala odmítnutým zákazníkům najít si bez obtíží jiný hotel. Nešlo tedy o monopolní službu. Nejednalo se o přímý nátlak s vyuzitím tísně druhé osoby. Soud se proto zastal hoteliéra, který kladl svým hostům naprosto neobvyklé podmínky. Cituji z nálezu ÚS:

• “Podnikatel tuto svoji činnost vykonává nejen proto, že musí z něčeho žít, nýbrž lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že ho to i baví, že se touto činností chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra, že má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat. (…) Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň chce tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných.”

Podle shodné úvahy by tedy český pronajímatel mohl odmítnout pronajmout byt rodině, která se neuživí vlastní prací a žije ze sociálních dávek. Případně může ke sjednání nájemní smlouvy požadovat aby zájemce prokázal že má stálé zaměstnání, a aby prokázal zdroj a výši svých příjmů za posledních 12 měsíců.  

Není tedy pravda, že by pronajímatel bytu “nemohl nikoho předem vyloučit”. Pronajímání bytů není monopolní službou; ve stejné obci je zpravidla více volných bytů na výběr. Pronajímatel tedy může vyjádřit svobodně své přesvědčení tím, že do bytu přijme jen takového nájemce, který nezatěžuje sociální systém, a který prokáže že se živí vlastní prací. Klidně si tuto podmínku může dát i do inzerátu. Vždyť i hotel Brioni nabízel ubytovací služby veřejně (na svém webu, na specializovaných serverech i v živnostenském rejstříku), ale to – podle Ústavního soudu – nebrání tomu, aby stanovil pro ubytování vlastní speciální podmínky, které s ubytováním nijak nesouvisejí.